PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Oni se vracejí... Bytosti z 13. století, pohřbené, oplakané a náhle polité živou vodou krevní msty. Přicházejí nás srazit na kolena. Po fenomenálním výletu kamsi do tajemných říší Fatherlandu, kde v září slunce hoří bájná Metropolis, přišel nečekaný umíráček bezesporu největší gothic rockové skupiny, jakou kdy tato malá země (a možná nejen ona) nosila. Ale jako vampír vstává ze své rakve, tak naštěstí svůj hrob opustila i kapela sdružená kolem charismatického Petra Štěpána. Přišly koncerty a teď přichází i nové album „Vendetta“... jak blesky z nebe.
Otázka je, kudy vede cesta z fenomenální „Metropolis“. Cesta, po které stojí za to kráčet... Jisté obavy z dalšího směřování kapely byly na místě a ideové proklamace o mixu gotiky a chladu Matrixu zaváněly čímsi ztuchle nepřívětivým. Ale dost bylo balancování na ostři pochybností, teď už je nad Slunce i Měsíc jasné, že Třináctka pokračuje v nastoupené cestě bez sebemenšího zakolísání, suverénně, přesvědčivě, lehkým krokem... „Vendetta“ rozhodně není rázným posunem, překvapivým zjevením, či odvážným krokem do neznáma. Těží z odkazu předchozí řadovky, z níž si uchovává jistý minimalismus, když kostru skladeb tvoří především úsporné a jednoduché klávesové rejstříky, jakoby vyvanuté z hlubin 80. let. Umělé, strojové. Pekelně chytlavé. Stejně tak precizní rytmika zůstává pevným podkladem – výtečný zvuk dává vyniknout jak kypějící base Martina Soukupa, tak tepajícím bicím Pavla Štěpána, které se po delší době znovu pouštějí i do dunivých rockových eskapád (rozjařený „Shelley“). „Vendetta“ – to je triumf gotického minimalismu, úsporné melodie a padnoucích vokálních linek...
A ovšem též – Štěpánovy kytary, která se znovu vrací na výsluní energickým rockovým soundem, který má grády jako nikdy před tím. Už titulní song, v němž si šest strun pod vládou pana kapelníka přisazuje hodně silovým riffem, volá do světa jasným hlasem: Třináctka se vrací do svých „tvrdších“ dob. Jenže marná sláva, byť je kytara hodně patrným cejchem, stále je jen přízdobou, podobně jako v živých verzích písní z alba minulého. Je oživením, novou silou, přesto prim hrají výše zmíněné atributy. A tyto atributy jsou využity v kompozicích, které patří mezi to nejlepší, co XIII. STOLETÍ kdy vytvořilo. Nečekejte žádné převratné změny, snad jen melancholický nokturnál „Obřad za mrtvé“, který je doménou precizního Štěpánova přednesu a komorně broukající samplované harmoniky, představuje na poměry jihlavských lehké překvapení. Potěšující je, že kapela nachází jistotu v mezinárodních vodách, vždyť skočně uplývající „Berlin & Vienna“ a Sestřičkami milosrdenství nestřídmě prosycená „Into The Gardens Of Delight“ patří k nejatmosferičtějším položkám, anglickým textům navzdory. Převahu však stále má mateřština, která propůjčuje kouzlo všem odstínům, ve kterých se Třináctka právě vyžívá. Ať jsou to uhrančivě komornější inkantace (nádherně snivá singlovka „Horizont události“, “Andy Warhol“, který extatickým tepem evokuje „Absinth“ z alba minulého, magicky kolovrátkový „Zodiak“), či říznější rockové písně („Shelley“, provokativní „Rezident Evil“, pompézní „Vendetta“). Absolutní extází je pak „Poslední letadlo do Buenos Aires“, zlatý démant na šíji marnivé krásky... ozvěna zašlých časů, amulet, který má v sobě vše, co dělá XIII. STOLETÍ jedinečným. Melodii, atmosféru, příběh. Trochu rozpačitosti pak ve mně zanechávají pouze závěrečné předělávky – „Bela Lugoshi´s Dead“ v industriálně rockové verzi postrádá kouzlo původního coveru a „Stepping Stone“ od Pistolí, ač není zlý, mi připadá spíše jako programová proklamace původu gothic rocku než jako vhodné završení krevní msty.
Bylo by necitlivé odbýt beze zmínky texty. Nuže – jsou úžasné, jako vždy. Anglické texty jsou spíše miniaturní hrou se slovy, hrou, která nepostrádá metaforickou vynálezavost (Berlin – driver in black limousine – „Berlin & Vienna“). Petr Štěpán je ale mistr českého slova a „Vendetta“ je poklonou jeho umění. Infiltrace postmoderními motivy je jaksi samozřejmá, hladká, dráždí pouze svým významem, nikoli realizací... Více než kdy jindy se objevují témata konce německé éry, nikoli jako pláč nad koncem fašismu, ale jako žal nad zánikem jedné plodné kulturní epochy. Těžko přeslechnout i ozvy antisemitismu, které jsou však natolik inteligentní a trefné, že nelze na Třináctku hrozit mravokárně prstem (Zbytečná jsou jména / když každý číslo má / Shylock corporation / nás všechny objímá – „Rezident Evil“). Petr Štěpán naplnil, co jsem od něj (nejen) já očekával, znovu posunul ideový koncept o kus dál, přičemž uchoval kontinuitu. Nádhera!
Ke svým srdečním záležitostem jsem kritický pouze když zklamou a gotický klenot české provenience neztratil nic ze svého lesku. Nevím, zda dobyl metu „Metropolis“, to ukáže až čas, důležité je, že ji nevyklidil... Pouť strnulými zahradami melancholie, kde čas tiše hvízdá v korunách stromů, pokračuje a já se nechávám odevzdaně unášet proudem... Kam mě asi příště zanese?
Ačkoli fanoušci už pomalu věšeli hlavu a pěli za českou gothic rockovou veličinu rekviem, ona povstala z rakve jako vampír a vydala se na další obchůzku mezi své oběti. "Vendetta" je špičkovým následovníkem překrásné "Metropolis" – rockovějším, ale srovnatelně atmosferickým a kvalitním. Štěpánovy texty provokují a dráždí a nenechají v klidu spát. "Vendetta" přichází jak blesky z nebe!
9 / 10
Petr Štěpán
- kytara, vokály
Ollie Ryšavá
- klávesy
Pavel Štěpán
- bicí
Martin Soukup
- basa
1. Vendetta
2. Rezident Evil
3. Horizont události
4. Berlin & Vienna
5. Zodiak
6. Into The Garden Of Delight
7. Andy Warhol
8. Poslední letadlo do Buenos Aires
9. Obřad za mrtvé
10. Shelley
11. Bela Lugoshi´s Dead (industrial dance version)
12. Stepping Stone (pistols version)
Frankenstein (2019)
Pandora (box) (2016)
Intacto (2016)
Horizont události (3 CD výběr) (2013)
Live In Berlin (2012)
Ritual (2 CD Best Of) (2011)
Nocturno (výběr) (2010)
Dogma (2009)
Vendetta (2004)
Karneval (Best Of Gothic Decade 1991 - 2001) (2001)
Metropolis (2000)
Ztraceni v Karpatech (1998)
Werewolf (1997)
Nosferatu (1995)
Gotika (1994)
Amulet (1992)
Vydáno: 2004
Vydavatel: Monitor/ EMI
Stopáž: 59:20
Produkce: Petr Štěpán
Studio: Benas
-bez slovního hodnocení-
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.